Jaroslav Kvapil: Frajmouři

Nechoďte ulicí naší,
v třináctém čísle straší!

Kýž peklo brloh ten vykouří,
v tom čísle, paní, jsou frajmouři!

Holenku, ti jsou s peklem v spolku,
každou noc mají odtamtud holku,

a ta tam na žhavé rohoži
s kostlivcem před nimi souloží.

Vytrhne mu hnát umrlčí,
hanba říct, kam si ho zastrčí!

Měl by to vidět, kdo nevěří:
svíčkovou bábu mívají k večeři,

drůbky z jednoho kaplana,
mozeček jednoho děkana,

a potom, pro Kristapána,
uzený jazyk svatého Jana!

Když se na střeše páří kocouři,
to jsou, paní, ti frajmouři,

a těm tam ta holka nahatá
vykotí pekelná koťata.

Od téhle ďábelské nestydy
mají krev křesťanskou pro židy --

však ta židovka z druhého poschodí
marně tam se džbánkem nechodí!

Ale že jsou to frajmouři,
ouřady oko zamhouří --

to víte, paní, ti pohani
nahoře na hradě mají zastání!