Dodatek Velikého mistra

Byl jsem již delší dobu vyzýván, abych napsal text, který by nahradil moudrá slova mého předchůdce. Dlouho jsem váhal, jednou nebyla inspirace, podruhé kvůli zaneprázdněnosti jinými úkoly, ale zejména kvůli tomu, že mi Petrův text docela vyhovuje. Je hezký, vyvážený, takový, jak se na bratra zednáře sluší. Nakonec jsem se rozhodl, že je vhodné přeci jenom dát vědět něco nového, už proto, aby se nezaujatý čtenář nedomníval, že nás kontakt nezajímá, a že udržujeme rok a půl starou webovou stránku ("...a jak potom musí vypadat ty lóže", říká si moderní čtenář, "třeba je to sbor divných patronů, kteří ani nevědí, co je internet.") Abych nemusil rušit minulé, zvolil jsem cestu dodatku, jakési aktualizace nebo "dostavby". Nejsme v politice, a proto nemám, proč bych na skutcích a názorech svého moudrého předchůdce něco boural. Níže popsané změny jsme začínali spolu, když jsem byl jeho náměstkem. Ostatně i v politice by to tak možná mělo být, národ by mnohdy ocenil takovýto přístup spíše než ten současný.

8. března letošního roku (tedy 2008, až i moje stránka zastará) se v našem státě spojila dvě největší zednářská uskupení, bývalá Národní veliká lóže Československá (přejmenovaná na současnou VLČR) a Veliký orient český. Přestože tento skutek dával jistou logiku, zejména po 15 letech prakticky identické lóžové a filosofické praxe v obou dříve konkurenčních uskupeních, dalo i v našich "výběrových" řadách trochu práce tuto logickou věc prosadit. I zednářství odráží stav společnosti, a touha po vlastní důležitosti v roztříštěném se mnohdy ráda schovává za překroucené principy regularity nebo liberalismu. Měli jsme však úspěch, nic se nerozpadlo, ale naopak posílilo a sjednotilo, a v Evropě i v zámoří jsou Češi a Slováci dáváni za příklad. Byla to kolektivní práce, a nebýt mnoha osvícených bratří, kteří zde nejsou a asi ani nebudou jmenováni, protože jsme jako zednáři i trochu tajemní, nikdy by se takto významný projekt neuskutečnil. Zmínil jsem se i o Slovensku. To má po sjednocení výjimečný statut. Začíná historií zednářského uznání veliké lóže společného státu, která se datuje od roku 1923, a nikdy nebyla přerušena. Slováci, nyní již v samostatném státě, navazují na tuto společnou kontinuitu. Po sjednocení, které proběhlo v obou zemích, bylo již slovenské zednářství dostatečně silné, aby se začalo osamostatňovat. Veliká lóže Slovenska existuje od 8. března 2008 ve formě dočasného distriktu bývalé společné Veliké lóže, a intenzivně pracuje s naší pomocí i podporou dalších velikých lóží na projektu zednářské samostatnosti Slovenska.

Mnohokrát jsem si kladl otázku, co vlastně zednáři v moderní společnosti pohledávají. V minulosti jsme měli různé pohledy a různé členy: na jedné straně královské rodiny, šlechtice, profesory, konformní elitu konzervativní společnosti, na druhé straně státotvorné revolucionáře jako Georgie Washington, Simon Bolívar neb Giuseppe Garribaldi. Co jsme tedy vlastně zač? A jaká je naše role v současné společnosti, máme vše ignorovat a zabývat se v lóžích mystikou, nebo se nebát mít názor, že ministr nebo politik, který krade, je zástupce národa, o kterého slušný člověk nestojí? Zednáři mají komplexnější přístup, nehledají odpověď v jedné sféře nebo oblasti lidské existence, ale harmonii mezi těmito sférami. Nedávno jsem poslouchal Dvořákovy Biblické písně. Světoznámý skladatel, který miloval lokomotivy a obdivoval pokrok Nového světa, vyjadřuje svůj hluboký vztah k Bohu. Napadlo mne přirovnání: v té době byla například erotika velmi důvěrná a tabu, a skladatel si zpívá duchovní písně do světa. Dnes máme dříve důvěrného tématu plné bulváry a obrazovky, avšak duchovnost nebo dokonce někdy i obyčejnou lidskou slušnost aby člověk mezi servírovaným úspěchem současné společnosti mnohdy skrýval. Na mnoha pracovištích se tváříme, že jsme úspěšní, kreativní, asertivní, aniž bychom se sami nad sebou zamysleli, k čemu to vlastně celé je, jaký to má smysl, a zda pouhé opakování materialistických ideologií přináší světu skutečné blaho a nám naplnění životního poslání. Doba se mění, smysl našich lóže však nikoli. Duševní a duchovní potenciál člověka je jejich základem. Filosofické a filantropické zaměření nikomu nevnucujeme, předpokládá se při vstupu. Je jaksi "povinně volitelné", naivní materialisty nepřijímáme, ale nerozlišujeme mezi praktikujícím katolíkem, buddhistou nebo vědcem objevujícím skryté hluboké principy přírody a vědění. Nezajímá nás pokročilost na cestě, ale trváme na tom, že adept sám v něco vyššího věří. Zdánlivě hloupě si hrajeme na rituál, který nás sjednocuje, a přesto si při něm může každý ponechat vlastní a názory i prožitek. Především v této kombinaci povinné víry v lepší svět a naprosté volnosti jejího ztvárnění je svobodné zednářství unikátní.

Jakožto bratr zvolený do funkce velmistra z tohoto místa zdravím své bratry a kolegy, a jakožto reprezentant národní zednářské platformy všechny naše příznivce, ba i nepříznivce. Za ty druhé bývá považována především církev. Dovolte, abych tuto fámu veřejně dementoval. Víry si zednáři hluboce váží, a každého, kdo v něco upřímně věří, považujeme za spojence, byť se od nás může svojí praxí různit. Netolerance patří především pobloudilým jedincům, kteří hlubší pochopení svého vlastního systému vyměnili za povrchnost a dogma. Jsme rádi, když kdokoli ve světě kolem nás i dále od nás respektuje seriózní i hlubší hodnoty. Členství v lóži není pro to podmínkou, je i mnoho jiných kvalitních organizací, a člověk se přeci nemusí organizovat, aby mohl být sám sebou. Pro ty však, kdo mají o náš Řád vážný zájem, jsme otevřeni dalšímu dialogu. Možná i Vy máte ve svém okolí Zednáře, o kterém nevíte, a pokud nikoli, možná jste již Zednářem ve svém srdci ...

Hynek Beran
24. 9. 2008